Historická pojednání ve středověku i raném novověku využívala v případě světců starší legendistickou tvorbu, což platí i pro svatou Ludmilu. Autoři nejstarších legend o českých svatých doplnili své příběhy i o historický kontext, který vlastně přináší první domácí zprávy o českých dějinách. Legendista Kristián, na jehož práci jsme už narazili, pak opatřil svatoludmilskou část své legendy plnohodnotným historickým úvodem. Čteme u něj o Velké Moravě, o putování knížete Bořivoje za křtem, i o tom, jak obtížně prosazoval křesťanství v Čechách. Kristián se tak stal vlastně prvním českým dějepiscem.

Kronikář Kosmas – ač také tvořící v církevním kontextu – je pak autorem prvního domácího díla, motivovaného převážně zaznamenáním historických příběhů, Kroniky Čechů. V něm se však o Ludmile mnoho nedočteme. Autor předpokládá, že její příběh zná čtenář z legend, a proto jej nechce nudit opakováním známého. Popsal ale, jak v roce 1100 byl osobně svědkem zázraku potvrzujícího Ludmilinu svatost – její závoj měl odolat zkoušce ohněm. I v textu pokračovatelů Kosmova díla se objevuje zázrak, při němž ostatky světice roku 1142 přečkaly požár kláštera u sv. Jiří a poté bránily svému přenesení. Raně středověká historická pojednání uzavírá první česká kronika tzv. Dalimila, která k ludmilskému příběhu kromě počeštění jmen jejích vrahů mnoho nového nepřidává.

Latinský fragment tzv. Dalimila (severní Itálie, 30. léta 14. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel6a_XII_E_17_______2KOMEX0002V.JPG

NKP XII E 17, fol. 2v

Sv. Ludmila se zpovídá a připravuje na smrt. Tunna a Gomon vyrážejí dveře komnaty a rdousí sv. Ludmilu.

Dalimilova kronika popisuje Ludmilin život především s ohledem na život jejího vnuka, svatého Václava. V tomto fragmentu jsou ústřední okamžiky jejího života zachyceny sice na základě českých reálií, ale očima severoitalského malíře. Bohatě pojaté scény snad měly pomoci mladému Karlu IV. ke snadnému seznámení se s dějinami jeho přemyslovských předků.

Dějepisectví 15. století je v otázce svatoludmilských textů orientováno hlavně na Pasionál. Soubor jeho cyrilometodějských, ludmilských a václavských textů tvořil solidní bázi informací, k nimž se autoři opakovaně vraceli. Jen výjimečně nalezneme na konci středověku přímý ohlas starších ludmilských legend; spíš jsou zmíněny kroniky jako Kosmas či Dalimil. Jistý zlom přichází až s dílem Řehoře Hrubého, které připomíná starší dobu, kdy byl u českých patronů shledán utrakvismus. Autor především uvádí zprávu o kalichu sv. Ludmily, z něhož před umučením přijímala a který je chován na Mělníku. Stejnou informaci potvrzuje také Hrubého čtenář, kněz Bohuslav Bílejovský. V jeho Kronice české se opět setkáme s Ludmilou utrakvistkou, která zde patří mezi přední postavy českého křesťanství a je nepochybnou patronkou českého národa. Konečně posledním dílem této doby je Kronika o založení země české Martina Kuthena. Ten však nezapřel své zdroje, shledané valně v Pasionálu. Zajímavější je, že kromě českých panovníků uvádí Kuthen i postavy Ludmily, Husa, Jeronýma Pražského a Žižky, jež nelze zařadit mezi vládce světské, ale dle utrakvistické vize k vládcům duchovním.

Pasionál (Čechy, 1395)

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/AIPDIG-NKCR__XVII_C_52___0A8NS71-cs/ID0201R/full/full/0/default.jpg

NKP XVII C 52, fol. 201r

Začátek legendy o sv. Ludmile

Bohuslav Bílejovský: Kronika česká. Norimberk: Linhart Milichthaler, Václav Oustský, Jan z Chocně, 1537

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKPEOD-NKCR__54_D_000165_2QQUUPC-cs/ID0001P/full/full/0/default.jpg

Řehoř Hrubý z Jelení: Velký sborník (Čechy, 1513)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel6a_XVII_D_38______0EKVEX0110R.JPG

NKP XVII D 38, fol. 109r

Humanista Řehoř Hrubý z Jelení přeložil četné klíčové texty do češtiny. Do svého Velkého sborníku zařadil také text Výklad Hádání Václava Píseckého s mnichem ve Vlaších o přijímání pod obojí. V něm je výslovně sv. Ludmila reflektována jako první utrakvistka, tedy přijímací pod obojí způsobem.

Martin Kuthen ze Šprinsberka: Kronika o založení země české. Praha: Pavel Severin z Kapí Hory, 1539

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__I_068833____0IRJDIA-cs/IMG00000034/full/full/0/default.jpg

NKP I 68833, l. D3b

Medailonový portrét vnuka sv. Ludmily knížete Václava, který byl společně s dalšími Ludmilinými příbuznými, konkrétně manželem Bořivojem I. a syny Spytihněvem I. a Vratislavem I. zpodobněn neznámým umělcem označovaným jako monogramista EWA v portrétním albu českých panovníků z roku 1539. Samotná Ludmila však portrétována nebyla. Zmíněna je pouze v doprovodné textu. Jeho autor Martin Kuthen ji líčí jako průkopnici křesťanství v Čechách a popisuje některé události z jejího života.

Autorem přelomového díla na našem poli byl Václav Hájek z Libočan. Jeho Kronika česká vynikla zpracováním ludmilských látek a hlavně jejich konfesně nekonfliktním pojetím. Mladší humanisté Prokop Lupáč z Hlavačova či Daniel Adam z Veleslavína po Hájkovi už nepřinesli ve svých historických kalendáriích nic nového a vlastně jen přejali starší zprávy Bílejovského. Ještě mladší a převážně již exulantská díla bratrského kněze Jana Jafeta, J. A. Komenského či Pavla Stránského pak znovu vykazují vliv Bílejovského, po dalších podrobnostech se už neptají.

Kronyka czeská

properties/serviceLabel

Ručně kolorovaný titulní list kroniky Václava Hájka z Libočan. Tato kniha výrazně ovlivnila budování svatoludmilského kultu v 16.-18. století, protože její autor působil v letech 1527-1533/34 jako farář na Tetíně. Díky tomu poznal a do svého díla zaznamenal kromě všeobecně známých informací ze starších legend a kronikářských děl i pověsti o sv. Ludmile, které se ústně tradovaly v okolí jeho tetínského působiště.

Prokop Lupáč z Hlaváčova: Rerum Boemicarum Ephemeris, sive Kalendarium historicum. Praha: Jiří Černý z Černého Mostu, 1584

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/AIPDIG-NMP___41_D_55_____1K1BZSA-cs/ID0246v/full/full/0/default.jpg

KNM 41 D 55, l. [e6b]

Textová ukázka z historiografického díla Prokopa Lupáče z Hlaváčova, který do svého kalendářově uspořádaného výčtu domácích i světových událostí zařadil i dvě zmínky o sv. Ludmile. Konkrétně se věnuje její vraždě a přenesení jejích ostatků z Tetína do Prahy.

Daniel Adam z Veleslavína: Kalendář historický. Praha: Daniel Adam z Veleslavína, 1590

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__54_S_000810_3R9AY69-cs/IMG00001042/full/full/0/default.jpg

NKP 54 S 810, s. 486

Textová stránka ze spisu humanistického tiskaře a historika Daniela Adama z Veleslavína. Ten podobně jako Lupáč koncipoval svou práci jako kalendář. U každého denního data uvádí seznam historických zpráv. Sv. Ludmilu zmiňuje hned na několika různých stranách, protože kromě její pokrevní příbuznosti s českými panovníky zaznamenává i její křest, vraždu a translaci jejího těla.

Pavel Ješín z Bezdězce (ed.): Kronika stará kláštera Boleslavského. Praha: Daniel Carolides z Karlsperka, 1620

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKPEOD-NKCR__54_C_000078_47E730E-cs/IDf003P/full/full/0/default.jpg

NKP 54 C 78, titulní list

Titulní list prvního tištěného vydání středověké kroniky tzv. Dalimila s veršovaným popisem Ludmiliny vraždy. Za reedicí Dalimilova textu stál novoměstský písař a humanista Pavel Ješín z Bezdězce, který chtěl tímto počinem podpořit odbojné protihabsburské nálady v době stavovského povstání. Po bitvě na Bílé hoře byla větší část výtisků tohoto titulu z politických důvodů zničena.

Barokní dějepisectví využívalo při zpracování příběhu kněžny Ludmily jak legendy, tak i Hájkovu Kroniku českou, která pro něj byla důležitým inspiračním a informačním zdrojem. Ludmila se objevuje ve všech historických přehledech z doby baroka. Její pojetí odpovídá hodnotám rekatolizované společnosti – vyzdvihuje se její konverze ke křesťanství, zbožnost, podíl na christianizaci země. Je také protikladem své snachy, pohanské kněžny Drahomíry, stará se o Václavovu výchovu. A umírá příkladnou smrtí křesťanské mučednice, jež sice prohlédla úmysly svých vrahů, ale ve snaze následovat Krista jim nezabránila. Přenesení jejích zachovaných ostatků do Prahy je pak potvrzením její svatosti. Tak se setkáme s Ludmilou u Jiřího Crugeria, Tomáše Pešiny z Čechorodu, Jana Beckovského či Jana F. Hammerschmidta. Bohuslav Balbín se této světici věnoval v řadě pojednání – v přehledu českých dějin (Epitome), v hagiograficko-historickém díle Bohemia Sancta (Svaté Čechy) i v dalších textech.

Jiří Cruger: Sacri pulveres Septembris. Praha: Jezuitská tiskárna, 1672

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__51F000029T2_2B0KY65-cs/IMG_PART2_00000111/full/full/0/default.jpg

NKP 51 D 75/1672, s. 76

Jeden z celkem dvanácti svazků kalendářového historiografického díla jezuity Jiřího Crugera popisujícího převážně tuzemské církevní dějiny. Každý svazek věnoval autor konkrétnímu měsíci. Sv. Ludmilu připomíná v zářijovém svazku u denního data 16. září.

Jan Tanner: Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavě. Praha: Jezuitská tiskárna, 1679

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/54_F_204_3.jpg

NKP 54 Se 000115, l. [15b]

Translace sv. Ludmily

Bohuslav Balbín: Epitome historica rerum Bohemicarum. Praha: Jezuitská tiskárna; Jan Mikuláš Hampel (faktor), 1677

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__CHEB_09_053_0Y2TB77-cs/IMG_MAIN_00000060/full/full/0/default.jpg

NKP Cheb 9/53, s. 40

Textová ukázka vlasteneckého spisu Bohuslava Balbína, který popisuje historii Čech a zároveň i dějiny poutního místa ve Staré Boleslavi. Do svého díla zahrnul Balbín i textovou edici Kristiánovy legendy. Jedná se o první vědecké vydání této středověké památky. Po Balbínovi Kristiána vydali autoři Act Sanctorum (1755) či Athanasius a S. Josepho (Eliáš Sandrich).

Jan František Beckovský: Poselkyně starých příběhů českých. Praha: Jan Karel Jeřábek, 1700

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__65_C_001793_0TZ3RL7-cs/IMG00000178/638,13,2148,3271/full/0/default.jpg

NKP 54 B 17, s. 146

Ukázka textu barokního přepracování a pokračování kroniky Václava Hájka z Libočan pocházející z pera Jana Františka Beckovského. Jeho vlastenecky pojatá a do dvou dílů rozdělená Poselkyně příběhů českých líčí tuzemské dějiny od bájných počátků až do autorovy současnosti. V případě sv. Ludmily a doby, ve které žila, Beckovský v podstatě převyprávěl Hájkovy příběhy. Nově přidal jen několik detailů, které převzal z historických pramenů nebo humanistické či soudobé historiografické literatury.

Osvícenská historiografie se snažila podrobit staré historické prameny nové kritice, což v případě kněžny Ludmily provedl poprvé Gelasius Dobner v komentářích k edici latinského překladu Hájkovy kroniky. Systematickou pozornost pak kněžně Ludmile jako historické postavě věnoval Josef Dobrovský, který (stejně jako před ním Dobner) odmítl vznik Kristiánovy legendy v 10. století, čímž zproblematizoval její věrohodnost jako historického pramene. Pokusil se také na základě rozboru pramenů objasnit poměr Ludmilin ke kněžně Drahomíře.

Acta sanctorum septembris. Antverpy: Bernard Albert Van Der Plassche, 1755

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__21B000001SEP451UWB1-cs/IMG00000395/full/full/0/default.jpg

NKP 21 B 1/Sept. T. 5, obrazová příloha mezi s. 352-353

Rytá obrazová příloha umístěná do pátého zářijového svazku periodicky vycházející zahraniční hagiografické sbírky Acta sanctorum z roku 1755. Vyobrazení relikviářové busty a Ludmilina náhrobku z baziliky sv. Jiří ilustrují kapitolu věnovanou přímo postavě naší světice. Editoři sbírky do ní také zahrnuli komentáře k Ludmilinu životopisu či textovou edici Kristiánovy legendy převzatou od Bohuslava Balbína.

Gelasius Dobner (ed.): Wenceslai Hagek a Liboczan Annales Bohemorum, Pars III. Praha: Jan Josef Klauser, 1765

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel6b_22_D_17_P3.jpg

NKP 22 D 17/P.3, obrazová příloha mezi s. 586–587

Ludmilin náhrobek, jenž se nachází v bazilice sv. Jiří a jehož vyobrazení bylo připojeno jako obrazová příloha ke třetímu svazku komentovaného latinského překladu kroniky Václava Hájka z Libočan od Victorina a S. Cruce (Viktorin Jevina). Více než překladatel proslavil tento titul jeho editor a komentátor, jímž byl Gelasius Dobner. Tento zakladatel moderního dějepisectví podrobil silné kritice nejen Hájkovo dílo, ale i Kristiánovu legendu. Její vznik posunul až do 12. století a za autora označil královského kancléře Kristiána ze Skály. Zahájil tím odborný spor trvající v různé intenzitě až dodnes.

Vita sanctae Ludmillae auctore Christianno de Scala sanctae pronepote Ordinis S. Benedicti … Commentariis Cl. Cl. Continuatorum Bollandi e S. J. illustrata. Praha: Jan Karel Hraba, 1766

http://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__21_G_000269_3OIC5GA-cs/IMG00000005/full/full/0/default.jpg

NKP 21 G 269, titulní list

Titulní list samostatně vydané komentované edice Kristiánovy legendy, která vyšla původně v roce 1755 jako součást rozsáhlé hagiografické sbírky Acta sanctorum. Její zahraniční editoři převzali původní Kristiánův text z knihy Bohuslava Balbína Epitome rerum Bohemicarum (1677).

Josef Dobrovský: Kritische Versuche, die ältere böhmische Geschichte von spätern Erdichtungen zu reinigen. II. Ludmila und Drahomir. Praha: Bohumil Haase, 1807

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__50E0001061__2MIVT23-cs/IMG_PART1_00000002/full/full/0/default.jpg

NKP 50 E 106/1, titulní list

Titulní list druhého dílu ze série tří menších monografií, ve kterých Josef Dobrovský kriticky prozkoumal všechny ústřední postavy vystupující ve svatováclavských a svatoludmilských legendách. Podobně jako Dobner zpochybnil i Dobrovský pravost Kristiánovy legendy. Označil ji za bezcennou kompilaci ze začátku 14. století.

Athanasius a S. Josepho (ed.): Vita S. Ludmilae et S. Wenceslai Bohemiae ducum et martyrum. Praha: Jana Průšová (tiskař); Václav Rantzendorff (faktor), 1767

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__21_F_000270_230VIR1-cs/IMG_MAIN_00000041/full/full/0/default.jpg

NKP 21 F 1004, s. 33

Ukázka textu z edice Kristiánovy legendy od bosého augustiniána Athanasia a S. Josepho (Eliáš Sandrich), který se angažoval ve sporech o pravost Kristiána. Diskuze o stáří této literární památky a původu jejího autora začala po polovině 18. století a trvá dodnes. Athanasius Kristiána bránil a obhajoval jeho příslušnost do 10. století.

Cantio Hospodine pomiluj ny

info

Provided to YouTube by Supraphon Cantio Hospodine pomiluj ny · Liturgická hudba · Schola Gregoriana Pragensis Anno Domini 997 ℗ 1997 SUPRAPHON a.s. Released on: 1997-01-01 Auto-generated by YouTube.