Ludmila, Václav a po nich další světci se brzy stali součástí nebeského panteonu – sboru svatých, kteří měli chránit českou zemi. Už legendista Kristián hovoří o svatém Václavovi, Ludmile, ale i Cyrilovi s Metodějem a o dalších osobnostech, které stály u zrodu českého křesťanství. Kronikář Kosmas posléze vyzdvihl hlavně Václava a Vojtěcha – v proroctví kněžny Libuše uvedl, že tito hrdinové proslaví zemi v celém světě. I když v tomto proroctví na Ludmilu Kosmas pozapomněl, postaral se – jak ještě uvidíme – i o její památku.

Rituale seu Agenda Romano-Pragensis. Praha: Arcibiskupská tiskárna: faktor Jiří Samuel Beringer, 1699–1700

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel5_46_C_218.jpg

NKP 46 C 218, frontispis

Ludmila se svatými

Ve 12. století se na iluminaci Augustinova díla o Boží obci objeví v nebeském Jeruzalému skupinka označená slovem „Boemi“ – Češi. Podle některých názorů v ní můžeme vidět i Ludmilu. Karel IV. pak zařadil Ludmilu mezi šestici zemských patronů (spolu s Václavem, Zikmundem, Vítem, Prokopem a Vojtěchem) a umístil ji do středu mozaiky na Zlaté bráně chrámu svatého Víta.

Zlatá brána Svatovítské baziliky

https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/images/02455560.jpeg

© Wikimedia Commons

Většinové husitství a pokompaktátní utrakvismus byly sice ke kultu svatých kritické, fakticky se však svými projevy mnoho nelišily od praxe římské církve. V utrakvismu sice dominovala úcta ke kostnickým mučedníkům Husovi a Jeronýmovi, minimálně však do setkání české a evropské reformace patřila také úcta k českým patronům – prvním utrakvistům – k tradičním projevům kultu podobojí. Odklon od nebiblických svatých v liturgii a v úctě předbělohorských nekatolíků pak fakticky kopíruje evropskou sekularizaci církevního kalendáře v protestantském prostředí. Přesto svatý Václav s Ludmilou patřili ještě i do „českého nebe“ Jana Amose Komenského.

Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka: Hymnorum sacrorum … Libri tres. Praha: Mikuláš Štraus, 1602

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__52_J_000015_3H05LL9-cs/IMG00000186/full/full/0/default.jpg

NKP 52 J 15, s. 156

Ilustrační dřevořez zdobící sbírku mariánských hymnů a hagiograficky laděných básnických skladeb předbělohorského propagátora svatoludmilského kultu Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberka. Dřevořezová ilustrace je podepsána monogramistou GB a zobrazuje sv. Ludmilu, která vyučuje malého sv. Václava za dohledu anděla.

Po Bílé hoře byli zemští patroni vnímáni jako důležité spojení s minulostí českých zemí, jako doklad starých náboženských tradic. Tuto jejich roli zdůraznilo i propojení s uctívaným kovovým reliéfem zobrazujícím Pannu Marii s Jezulátkem, který byl uchováván ve Staré Boleslavi. Stal se ochrannou záštitou Čech (paládium). Barokní legendy propojily staroboleslavské paládium se sv. Ludmilou i s dalšími světci. Ludmila měla tento reliéf nechat na doporučení sv. Metoděje vyrobit z kovu své pohanské modly a věnovat jej svému vnukovi. Sv. Václav měl být jeho držitelem v okamžiku své smrti a dalším zemským patronům se připisovala úcta k tomuto artefaktu.

Staroboleslavské paladium

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/42/Staroboleslavske-palladium.jpg/747px-Staroboleslavske-palladium.jpg

Reprodukce: Středočeský kraj

Sv. Ludmila se v raném novověku objevovala mezi zemskými patrony také v liturgických knihách, které užívala katolická církev v Čechách a na Moravě. Na ozdobných titulních listech těchto liturgik zaujímá místo po boku dalších zemských světců. K její identifikaci slouží osobní atributy.

Laurentius Baptista: Decas Mariana. Praha: Jiří Černoch, 1673

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel5_52_F_5.jpg

NKP 52 F 5, obrazová příloha

Sv. Václav a Ludmila s paládiem

Jan Ignác Dlouhoveský: Díl druhý, Zdoroslavíček na poli požehnaném. Praha: Arcibiskupská tiskárna; Pavel Postřihač (faktor), 1670

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__54G000200DIL0QGQBGD-cs/IMG_PART1_00000144/full/full/0/default.jpg

NKP 54 G 200/Díl 2, obrazová příloha mezi s. 114–115

Rytá obrazová příloha umístěná do druhého dílu sbírky duchovních písní a prozaických textů Jana Ignáce Dlouhoveského Ager benedictionis. Publikace oslavuje Pannu Marii Staroboleslavskou neboli Palladium země české. Na připojené rytině je zobrazena staroboleslavská Bohorodička s Ježíškem a skupina postav, mezi nimiž se objevuje i sv. Ludmila se svými tradičními atributy (závoj kolem krku, knížecí čapka, palmová ratolest). Autorem ilustrace je augustiniánský řeholník frater Constantinus (Petr Hoberk z Hendersdorfu).

Stráž i poklad královského města Pražského. Praha: Arcibiskupská tiskárna; Volfgang Wickhart (faktor), 1714

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__54_G_000227_2N802WE-cs/IMG00000196/full/full/0/default.jpg

NKP 54 G 227, s. 192

Začátek kapitoly pojednávající o životě a smrti sv. Ludmily a popisující místo jejího posledního odpočinku v bazilice sv. Jiří. Tyto textové pasáže jsou součástí autorsky anonymního titulu, který svým zaměřením připomíná turistického průvodce, jehož základ tvoří dobová komentovaná prohlídka svatovítské katedrály a jejího blízkého okolí se zastávkami u ostatků jednotlivých světců.

Theses Philosophicae. [Praha], 1707

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/AIPDIG-NKCR__TH_119______4AFN98D-cs/ID0001/full/full/0/default.jpg

NKP Th. 119

Jednolistová univerzitní teze oznamující konání závěrečné zkoušky z filozofie. Jejím výzdobným námětem jsou portréty českých zemských patronů, v jejichž čele se nachází sv. Jan Nepomucký. Obklopují ho další světci a světice. Sv. Ludmilu je možno identifikovat podle osobních atributů, mezi které patří knížecí čapka, palmová ratolest a závoj kolem hrdla. Autorem vyobrazení je Johann Jacob Thummer.