V průběhu středověku písemná forma modliteb směřovaných sv. Ludmile prakticky chybí. Její jméno je sice především v rukopisech z kláštera benediktinek u sv. Jiří běžně uváděno v litaniích spolu s ostatními světicemi, ale do soukromé zbožnosti blíže nepronikla. Jedinou výjimkou je prosté uvedení jejího jména v soukromých modlitebních knihách svatojiřské abatyše Kunhuty (XII D 11 a XII D 12) z počátku 14. století.

Modlitební kniha abatyše Kunhuty (Čechy, počátek 14. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel9_XII_D_11____2TCLOZ1EX0221R.JPG

NKP XII D 11, fol. 221r

Rukopis vznikl na přímou objednávku abatyše Kunhuty z kláštera benediktinek u sv. Jiří. Obsahuje unikátní soukromé modlitby sestavené (snad) dominikánem Koldou z Koldic a sepsané významným písařem svatojiřského skriptoria. Kunhuta sama věnovala sv. Ludmile malou úctu, nechala ji jen uvést v litaniích svatých.

Svatoludmilskou osobní zbožnost lze ve starší době omezit na okolí svatojiřského kláštera. V pražském podhradí se sice objevuje jméno Lidmila, nemáme však žádné zprávy o poutích ke sv. Jiří a poutních odznacích, o uctívání jejich ostatků či o mladších xylografiích s jejím obrazem.

Kostel sv. Ludmily v Mělníku

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel7_Kostel_svLudmily_Melnik.jpg

© Zdeněk Rerych

Svatoludmilský kult byl v pohusitské době podnícen kalichem, z něhož údajně před umučením Ludmila přijímala krev Boží a jenž byl chován v Mělníku, který tím stoupl na významu. A proto asi právě zde byl také koncem 16. století postaven kostel zasvěcený sv. Ludmile, ačkoli nutno dodat, že patrně jen „náhodou“ bylo jméno donátora mělnického kostela Lidmila.

Breviář Benedikta z Valdštejna (Čechy, počátek 15. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Blok79_VI_G_6_________2SMSEX0513R.JPG

NKP VI G 6, fol. 513r

Bohatě iluminovaný breviář Benedikta z Valdštejna odráží vrcholné formy tradice dvorních umělců Václava IV. Svatá Ludmila je vyobrazena ve shodě se stylem tzv. krásných madon. V rukou drží nástroj svého umučení, tedy závoj, který je stočen do točenice, oblíbeného symbolu krále Václava IV.

Po celé 16. století se modlitební literatura se svatoludmilskými motivy soustřeďuje především kolem katolicky orientovaných domácích literátů. Mezi nejstarší patřil nakladatel Jan Mantuán Fencl. Ten v Norimberku společně s tiskařem Jeronýmem Höltzelem připravil modlitební knihu Hortulus anime. Zahrádka duše s portréty cizích i domácích světců. Vyobrazení svaté Ludmily se však fyzicky dochovalo až ve druhém plzeňském vydání Hortulu z roku 1533 typografa Tomáše Bakaláře a znova bylo použito ještě v roce 1550. Modlitební Hortuly obnovili domácí tiskaři v první polovině 17. století.

Hortulus anime. Plzeň: Jan Mantuán Fencl (nakladatel); Tomáš Bakalář (tiskař), 1533

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKPEOD-NKCR__54_F_000256_1VOPOK1-cs/ID0114V/full/full/0/default.jpg

NKP 54 F 256, l. CXXIIb

Ručně kolorovaný dřevořez znázorňující sv. Ludmilu v tradiční podobě starší ženy oblečené do dobového šatu s pláštěm. Na hlavě má nasazen vdovský čepec a kolem hrdla obtočený šál, který zároveň svírá v rukou. Autorem této dřevořezové ilustrace byl německý grafik Erhard Schön.

Vedle kosmopolitněji pojatých Hortulů existovaly i modlitební knihy věnované jen českým zemským patronům – včetně svaté Ludmily. Prvního zástupce těchto „vlasteneckých modliteb“ sepsal již v předbělohorské epoše pod názvem Duchovní obveselení koruny české Jiří Barthold z Breitenberka zvaný Pontanus. Krátce po Bílé Hoře na něj navázal tiskař Zikmund Léva z Brozánek a v barokní době Jan Ignác Dlouhoveský. Ten v ilustrované Koruně české navíc provázal kult ochránců českého království se staroboleslavským paládiem.

Jiří Bartold z Breitenberka: Duchovní obveselení Koruny české... 1599

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel9_KNM_36_G_6.JPG

NKP 36 G 6, s. 54

Dřevořez sv. Ludmily

Do lidových modlitebních knih vycházejících v období baroka byly modlitby ke sv. Ludmile zařazovány poměrně vzácně. Ke svatoludmilské pobožnosti v opakovaných edicích vyzývaly snad jen Modlitby katolické jednomu každému věrnému křesťanu, Malý nebeklíč od Martina von Cochem nebo Křesťanský hlas všeobecní Vojtěcha Františka Josefa Levinského.

Zahrádka duše. Olomouc: Jiří Handl, 1616

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel9_KNM_38_E_16.JPG

KNM 38 E 16, s. 364

Dřevořez sv. Ludmily

Hortulus animae, to jest Zahrádka duše. Praha: Jan Bylina st., 1636

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel9_Strahov_%20BA_III_29.jpg

Strahov BA III 29, s. 372

Rytina sv. Ludmily, malého sv. Václava a anděla

Ve všech výše zmíněných modlitebních souborech bylo na sv. Ludmilu nahlíženo jako na patronku české země či na světici stojící u zrodu domácího křesťanství. Nad autorskou originalitou převažovalo vzájemné přejímání motivů a kopírování (např. modlitbu z Hortulů převzal Levinský do svého Křesťanského hlasu, z Pontana zase textově čerpal Dlouhoveský).

Jan Ignác Dlouhoveský: Koruna česká. Praha: Jiří Černoch, 1673

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__54_K_008442_0P1VT55-cs/IMG_PART1_00000050/full/full/0/default.jpg

54 K 8442, l. [D1b]

Dřevořezový portrét sv. Ludmily zařazený do modlitební knihy Jana Ignáce Dlouhoveského. Světice je zde zachycena z bočního profilu. Na hlavě má knížecí čapku jako odznak svého vysokého společenského postavení. Na její mučednickou smrt upomíná nejen šátek obtočený kolem hrdla, ale i palmová ratolest v Ludmilině ruce. Oslavné vyznění její podobizny dotváří vavřínový věnec lemující celé vyobrazení.

Sancta Ludmila, ora pro nobis.

Svatá Ludmila - spot k 1100. výročí její smrti

info

Více na www.svataludmila.cz