Šedesát let života kněžny Ludmily (asi 860–921) se odehrálo ve zlomové době. V čase jejího narození se knížecí moc v Čechách teprve pomalu vyvíjela. Ludmilin manžel Bořivoj pocházel z rodiny, která měla podle své vlastní – později zaznamenané – rodové paměti disponovat od mytických časů výsadním postavením v Čechách. Dobové prameny ovšem nikoho z bájných Přemyslovců neznají. Občasné zmínky v říšských análech záznamy o českých knížatech přinášejí, ovšem jména buď neuvádějí, nebo zapisují jiná, odjinud neznámá jména. Bořivoj je tak prvním, koho můžeme bezpečně identifikovat. Zdá se ale, že vedle jeho rodu v Čechách existovaly také další rodiny nebo jedinci, kteří měli tendence v různých oblastech a obdobích vládnout nad lidmi či územím. Knížata se proto k moci nad celým předpokládaným kmenovým společenstvím svobodných dostávala jen zvolna.

Joseph Schiffner: Historisch-chronologische Lebensbeschreibungen Böhmischer Landespatronen. Praha: Jan Buchler, 1801

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/51_D_55_Bd1_32_Ludmila.png

NKP 51 D 55/Bd.1, obrazová příloha mezi s. [30]-31

Rytá obrazová příloha uvozující textovou kapitolu o sv. Ludmile v rámci čtyřsvazkového biografického díla Josepha Schiffnera, které vyšlo souběžně německy a česky. Rytina vybočuje z ustáleného ikonografického modelu zobrazení světice. Ta má zde podobu mladší ženy oblečené v šatech šlechtičny z přelomu 18. a 19. století. Její postava nevykazuje žádné atributy svatosti. Chybí ji svatozář, závoj kolem hrdla, palmová ratolest či kniha. Ludmilin vzhled má zcela světský charakter.

Nejasné počátky české státnosti podtrhuje i fakt, že prameny o Ludmilině životě se v otázce místa jejího původu neshodnou. Mohla pocházet buď z jedné z mocných rodin v Čechách (uvádí se Mělník nebo blízké okolí), nebo podle jiného pramene též z oblasti dnešní Lužice, snad okolí Budyšína. Srbové, kteří tu tehdy žili, byli s Čechy v častém spojeneckém kontaktu. I Mělník by zapadl do příběhu Přemyslovců – stal se velmi brzy jedním z klíčových bodů jejich vlády.

Drahá perla v temnosti pohanské zrozená křesťanskou vírou osvětlená korunou mučednickou do nebe vyzdvižená. Aneb Vejtah nábožného života svaté Lidmily mučednice a patronky české země. Praha: Jáchym Jan Kamenický, 1719

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/54_F_97_Tit_Ludmila.png

NKP 54 F 97, titulní list

Rytý frontispis zachycující asi setkání sv. Ludmily a jejího manžela knížete Bořivoje I. se sv. Ivanem. Zobrazená scéna vychází z legendy vyprávějící, že tento první domácí poustevník navštívil knížecí manželský pár usazený tehdy na Tetíně, přátelsky s nimi pohovořil a krátce nato skonal. Frontispis je umístěn do autorsky anonymní publikace, která stručně popisuje Ludmilin život a posmrtné zázraky společně s dějinami Tetína, svatojiřského kláštera a benediktýnského řádu.

Ludmila si vzala Bořivoje zřejmě kolem roku 875. V té době nejvyšší vládu nad českou kotlinou stále pevněji držela knížata z Moravy. Nejmocnější z nich – Svatopluk – si zřejmě Bořivoje vybral jako svého zástupce pro vládu v Čechách. Český kníže ale musel být pokřtěn, aby se mohl stát skutečným spojencem. Ludmila svého muže při tomto aktu buď doprovázela, či spíše brzy následovala. Stala se tak součástí příběhu christianizace Čech.

Velislavova bible (Čechy, polovina 14. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel2_XXIII_C_124____1MZNEX0180R.JPG

NKP XXIII C 124, fol. 180r

Bořivojův křest

Ludmilin život byl složitý. Přibližně po patnácti letech manželství – legendisté zmiňují šest společných dětí – ovdověla. V době, kdy moc knížete Svatopluka dosáhla vrcholu, musela kněžna zabezpečit postavení své rodiny. Nedlouho po Svatoplukově smrti již potkáváme v pramenech jejího nejstaršího syna Spytihněva, který převzal moc v Čechách a odtrhnul je od Moravy (výměnou za podřízení východofranské říši). Z toho můžeme soudit, že tehdy začalo pro Ludmilu další přívětivé životní období. Prameny jsou ovšem skoupé na podrobnější informace.

Velislavova bible (Čechy, polovina 14. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/XXIII_C_124____1MZNEX0181V.JPG

NKP XXIII C 124, fol. 181v

Bořivojova smrt, Vratislav knížetem.

Doba, kdy se české knížectví ocitlo bez dospělého mužského vládce, přišla znovu po smrti nejmladšího Ludmilina syna Vratislava (ostatní děti jménem neznáme). Tehdy už se však o regentství nad nezletilými nástupci ucházely ženy dvě – krom Ludmily ještě její snacha Drahomíra. Konflikt mezi nimi, který vyústil v Ludmilinu vraždu, je jednou z prvních známých zápletek české historie. Ludmila z něj sice vyšla poražená, ale pro dějiny se stala opravdovou hrdinkou. Byla tím, kdo se zasloužil o christianizaci země – obecně i konkrétně v osobě svého vnuka Václava. Její příběh tak smrtí teprve začal.

Letecký pohled na Tetín

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel2_Tetin-Kostel-sv.-Jana-Nepomuckeho-scaled.jpg

© Archeologický ústav Akademie věd ČR, prof. Ing. Martin Gojda, CsC.

Felix Kadlinský: Život svaté Lidmily. Praha: Jezuitská tiskárna, 1702

https://books.google.cz/books/content?id=nox6yOUQOUEC&hl=cs&pg=PP1&img=1&zoom=3&sig=ACfU3U16BooQFIWpl9m5DaFcDC6T1Ql8aQ&ci=26%2C16%2C963%2C1552&edge=0

NKP 65 E 2077, titulní list

Titulní list nejobšírnějšího svatoludmilského životopisu od Felixe Kadlinského vydaného až po autorově smrti. Kadlinský se neomezil jen na holé převyprávění života a zázraků sv. Ludmily. Jeho titul je spíše nábožensko-výchovným rozjímáním nad osobností a skutky této světice.

Pokud se chcete podívat, přihlaste se, nebo se zaregistrujte

Podívejte se na poutavou přednášku dr. Jakuba Izdného o Ludmilině životě.

https://fb.watch/9Ma_pWMxKS/

Svatá Ludmila - delší spot k 1100. výročí její smrti

info

www.svataludmila.cz

Jak vypadala svatá Ludmila?

info

Realizační tým: Dr. Augustin Karel Andrle Sylor Cícero André da Costa Moraes Jiří Šindelář Martin Frouz Jan Frolík Matěj Šindelář Naše historie z. s. Arcibiskupství pražské Metropolitní kapitula u sv. Víta OPP Kanceláře prezidenta republiky Antropologické oddělení Národního muzea Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského